Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhovor s Janem Mikyskou

22. 1. 2018

10 otázek s Janem Mikyskou tau2827mykiska-jan.jpg

První ze tří chystaných rozhovorů, který všem fanouškům, sponzorům a příznivcům Lelekovického fotbalu umožní náhled „do zákulisí“ mužského „A“ týmu.
V následujících řádcích se dozvíte, proč se Honza vrátil do Lelekovic, jaká je jeho současná pozice v klubu nebo jaké jsou ambice týmu po vydařeném podzimu.

 

1)     Ahoj Honzo. Do Lelekovic ses vrátil po dlouhých dvanácti letech. Co tě přivedlo zpět?

Hned ze začátku musím říct, že jsem z Lelekovic svým způsobem nikdy neodešel. Vždy jsem fotbalové dění v klubu sledoval, také jsem a vždy budu velký lelekovický fanoušek.
Lelekovice mě fotbalově vychovaly, a když mi před rokem volal Aleš Coural, že by společně s Víťou Ambrožem chtěli klukům z áčka pomoct se zachránit a zase začít hrát, tak jsem ani vteřinu neváhal a rád jsem se vrátil.

2)     Aleš s Víťou se nakonec k týmu nepřipojili. Proč?

To je spíše otázka pro ty dva. Podle mého názoru by oba dva byli v dané situaci pro klub velkým přínosem. Na druhou stranu chápu, že mají své profese, rodiny a bohužel to asi nešlo skloubit. Každopádně Aleše vídávám téměř na každém domácím zápase a myslím a doufám, že je jen otázkou času, kdy se v nějaké funkci v klubu objeví.

3)     Jak se za těch dvanáct let klub změnil a je tu nějaký tvůj tehdejší spoluhráč ?

Jojo, pár frajerů tady ještě běhá J. Kuba Vlasák a Orzi jsou nesmrtelní borci.
Když jsem jako mladý odcházel do Kuřimi, tak tady snad byla ještě škvára a předsedou byl Miloš Kunzfeld, takže klub se změnil k nepoznání.
Je neuvěřitelné, co tady za pár let kluci z vedení klubu dokázali vybudovat a až se podaří dokončit rekonstrukci areálu, tak to bude bomba.
Ještě doplním, že je potřeba si uvědomit, že Lelekovice jsou malý regionální klub, dá se říct rodinného charakteru, který řídí pár sportovních bláznů ve svém volném čase a pro klub by dýchali. Jsou to lidi, o kterých někteří třeba ani neví, ale bez nich by Lelekovický fotbal nemohl nikdy fungovat.

4)     Klukům v kabině jsi oznámil, že jako hráče tě uvidí už jen sporadicky a přenecháš to jiným. Jaká je tedy tvoje současná pozice v klubu?

Do Lelekovic jsem přišel čistě jako hráč, ale postupem času jsem se začal nějakým způsobem zajímat o chod „A“ týmu a teď bych se společně s Jardou Kotasem a novým trenérem chtěl o tým a kluky trošku starat. Hrozně bych si přál, aby to v Lelekovicích fungovalo minimálně jako doposud a aby to kluky hlavně bavilo.
Hrát budu opravdu, už jen když bude největší nouze. Máme teď v týmu 27 hráčů, takže to přenechám mladším.

5)     Jsi profesionální fotbalový rozhodčí. Jak se dá časově skloubit tvoje profese a starání se o chod týmu? Kolik hodin týdně ti Lelekovice „vezmou“ ?

Popravdě je to jak kdy. První půlrok mého působení jsem stihl odehrát 10/12 utkání což bylo pro mě až překvapující. Na podzim naopak i díky zranění jenom tři. Navíc pískáni je opravdu má priorita a obživa, takže i z důvodů možného zranění jsem se rozhodl fotbalovou kariéru ukončit tam, kde jsem ji začal. Na druhou stranu, tím, že jako rozhodčí se připravujeme spíše individuálně a dopoledne, mi maximálně vyhovuje, že můžu být dvakrát v týdnu na hřišti s mužstvem. Ono je velký rozdíl běhat sám po lese v Lelekovicích nebo si užít srandy z mančaftem. Navíc když teď vidím, jak naše Áčko vypadá, spíše bych se tam klukům pletl, než jim pomáhal :-). Co se týká bafuňařiny a řešení fotbalu v Lelekovicích, tak ho řeším téměř každý den. Někdy fanouškům ukážu naši skupinu AC - Lelekovice ať vidí, jaké závažné věci tam řešíme :-). Ne, teď vážně. Zimní pauza je celkem dlouhá, ale museli jsme sehnat nového trenéra, naplánovat zimní přípravu, přáteláky, zajistit rozhodčí, umělou trávu, jednali jsme o příchodech nových hráčů, kde vzhledem k situaci klubu je potřeba koukat nejen na výkonnostní stránku, ale i finance, s tím souvisí i shánění sponzorů, snažíme se oživit i FB stánky a stránky klubu, aby měli i fanoušci nějaké info. Chceme dělat z každého zápasu reportáže a to jak písemnou formou tak i různá videa. Prostě děláme, co si myslíme, že by mohlo Lelekovické kopané pomoct a zároveň neztratila svou tvář a nezaměnitelnou atmosféru, kterou má. Navíc současná situace byla podle mě neúnosná. Víš, našim hlavním úkolem je aspoň ulehčit trošku tady té partě okolo Ivoše Bartaka, Mesliče, Oskara a pana Hušky starost o Áčko, protože té práce okolo je šíleně moc a oni na rozdíl od jiných opravdu pracují.

 

6)     Lelekovické áčko je aktuálně na 5. místě tabulky po vydařeném podzimu. Můžeš mi prozradit, jaké jsou klubové ambice „A“ týmu ?

Ambice jsou takové, aby se hrál hezký fotbal, který bude bavit kluky a také Lelekovické fanoušky. Zbytek ukáže čas.

 

7)     Přes zimu došlo k výrazným změnám. Co na ně říkáš?

Tou největší změnou je určitě odchod Miloše Císaře z pozice trenéra a jeho nahrazení Mariem Rossim. Na adresu Miloše bych chtěl říct, že tady odvedl neskutečný kus práce, byl to pan trenér a taky výborný chlap. Odešel na vlastní žádost a dal nám to vědět dostatečně dopředu, abychom měli možnost si najít adekvátní náhradu. I to svědčí o jeho lidských kvalitách.
Práci, kterou tady Miloš odvedl, oceníme pravděpodobně až za pár let a pro mě osobně to byl jeden z nejlepších trenérů, co kdy v Lelekovicích byl.
Místo Miloše přišel do Lelekovic Mario Rossi. Je to mladý trenér, o kterém jsem přesvědčen, že nám neskutečně pomůže a náš tým dostane na úplně jiný level. Strašně se na tu spolupráci těším. Příchod takto zkušeného člověka do Lelekovic je pro mě osobně malý sportovní zázrak a doufám, že si toho kluci budou vážit.

8)     Mario Rossi je trenér, který vedl muže z Hodonína a měl nabídky z vyšších soutěží. Prozradíš mi, kdo a jak dokázal dostat trenéra s takovými zkušenostmi do Lelekovic ? 

Mario vedl nejenom muže Hodonína, ale působil v Hodoníně i jako šéftrenér mládeže, dále pak prošel všemi dorosteneckými týmy Zbrojovky a dokonce působil i jako trenér v druhé lize. Prošel si několika stážemi v Juventusu Turín, a také poznal, jak funguje momentálně fotbalový boom v Číně, takže si myslím, že zkušeností má i přes svůj mladý věk opravdu mnoho. Po odchodu Miloše jsme hledali někoho mladšího, kdo by byl ideálně z okolí nebo měl nějakou vazbu na klub. Popravdě, abych byl upřímný, myslel jsem si, že to bude lehčí. Oslovili jsme několik trenérů a lidí z okolí Lelekovic a i když to vypadalo nadějně, nikoho se nám nepodařilo dotáhnout. Proto jsme se rozhodli oslovit trenéra, který sice na Lelekovice nemá větší vazby, zato však svou kvalitou, nadšením a poctivostí asi nemá v daných soutěžích absolutně konkurenci.

Jednání bylo poměrně rychlé a korektní. Mario přišel na schůzi, podali jsme si ruku a bylo to vyřešené. K celé věci bych chtěl říct, že Mario bere podle mého názoru působení v Lelekovicích jako výzvu, ve které nehrají absolutně žádnou roli finance. Nikdy v klubu na takové úrovni nepůsobil a i přesto je to normální kluk, který si na nic nehraje. 

 

9)     Co tě nejvíce těší a co naopak nejvíce mrzí na současném týmu?

Těší mě, že v áčku v současnosti až na pár výjimek hrají kluci, kteří mají vše před sebou a jedná se o mladíky okolo 20-25 let. Na těchto borcích by mohl v budoucnu Lelekovický fotbal stavět. Taky mě těší, že se vracejí naši odchovanci a baví je to.
Mám velkou radost, jak nyní funguje mládež. Například když vidím hrát svěřence Honzíka Klusoně, tak o budoucnost Lelekovického fotbalu strach nemám. Je neskutečné, jaký pokrok s nimi Honza udělal.
Obdivuji a to doslova práci všech lidí ve vedení klubu. Tihle chlapi to dělají zadarmo, někteří z nich ještě stíhají trénovat, dělat pořadatele, být ve stánku, prostě všechno. Těší mě, že i jim můžeme udělat radost našimi výkony a alespoň touto cestou jim za všechnu tvrdou práci poděkovat.
Co mě mrzí je to, že fotbal v Lelekovicích stojí právě na těchto lidech a nevidím moc snahu mladých jim pomoct. I když teď poslední dobou se i tento trend, viz. poslední brigáda, zlepšuje a já doufám, že to bude pokračovat. 

10)  Poslední otázka je od kluků z týmu. Kde vidíš Lelekovické áčko za 5 let?

Na to se ptá Kuba Vlasák nebo Dřevák, ne? HIHI tak odpověď pro Kubu Vlasáka je, že založíme starý pány a protože tam budeme nejmladší tak budeme dělat pití a nosit balony. Pro Dřeváka je odpověď taková, že za 5 let budeme v lize a on bude kapitán.

Ne tak pokud bych mohl za sebe říct, jak si představuji Lelekovice za 5 let, tak bych byl rád, kdyby v klubu působili stále pan Huška, Ivoš, Meslič, Oskar, Honza, Martin - zkrátka kluci z vedení, od kterých bychom se my mladí mohli učit. Aby byly nové kabiny a zázemí takové, že bysme mohli hrát to, na co tým bude aktuálně mít. Za sebe můžu říct, že Lelekovice nikdy nepůjdou cestou drahých nákupů nebo dávání penězům hráčů. Vždy se budeme snažit, aby hrálo co nejvíce místních a byla to neustále hlavně zábava pro nás i pro všechny lidi okolo.

 

PS: Na závěr článku musím poděkovat lidem, se kterými poslední dobou fotbal v Lelekovicích a zejména Áčko řešíme, a to je hlavně Jaroušek Kotas, který by mohl z fleku dělat pravou ruku Ivanu Horníkovi a v neposlední řadě Martinu Střížovi s Leošem Podmolíkem za prezentaci a čas, který tomu věnují. 

 

Příští rozhovor můžete očekávat zhruba v polovině přípravy našeho mužstva, kde na 10 otázek bude odpovídat vedoucí týmu Jaroslav Kotas.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Dobrej nápad

(Zdeněk, 23. 1. 2018 15:15)

Zdar kluci,velmi dobrý nápad a oživení stránek tento rozhovor.Krásně vše řečeno,nemá chybu.Dík všem